(mohlo by mít podtitul „skoro jako v Huntířově….“ nebo „plné výhod“)
A jaké že bylo?
Retro – Kulturní dům, kde jsme ubytováni, naprosto odpovídá tomuto pojmu (nezkažená ukázka velkolepé architektury 70-80.let – obří prostory s patřičnou výzdobou), navíc v pátek večer, když všichni postupně dojíždíme, ve vchodu do budovy narážíme na místňáky, kteří se hrnou na zábavu pořádanou v RETRO stylu – mnozí z nich v parádním retro oblečku a taky retro věku;
Retro je i menu v restauraci (kde vybíráme smažák) a víc než retro je svátečně čepovaná a hořká „450-tka“ (retro pivo z roku 1567).
Stylové – spíme na sále mezi stoly jako na plese
Pohodové – Jirka Holubec jako hostující sbormistr se celou dobu projevoval jako velký pohodář, nijak nás nepopichoval, což někteří při vzpomínce na Honzu Míška z minula velmi kvitovali; navíc je skvělý muzikant a velký pařič.
Nostalgické – Jirka nám taky prozradil, že pochází z Turnova (což je z Pěnčína co by kamenem dohodil) a do místního kulturáku se něco najezdil na tancovačky a hraní s kapelou – ze širokého okolí se sem do vesničky střediskové sjížděli Turnováci i s celým okolím
(*Vítek dokonce s novým IMAGE bez brýlí a naježato),
Pivní – Michal Tvrdý – coby organizátor – nám na oba večery zajistil velké štěně piva (nevím kolik to bylo litrů), což většina z nás s radostí přivítala*, přestože hlavně dámám po letně vychlazeném moku trochu tuhnuly úsměvy neboť …..
Mrazivé – topení hřálo v pátek večer a trochu v sobotu, v noci na neděli však vše (kromě nadšených Dragouních pěvců) vystydlo a na nedělní dopolední zkoušce už bylo možno vidět některé zpěváky jakoby právě vyšli z iglú
Voňavé – skoro nečekaně byly všechny prostory včetně restaurace nekuřácké (SUPER)
Časově bezeztrátové – neboť bylo „vše pod jednou střechou“, tedy žádné přecházení na jídlo (všude lze bez ostychu dojít v bačkorách), nebylo tedy čím se zdržovat, nešlo nikam zabloudit, takže vůbec nevadilo, že doma v batohu organizátor Michal zapomněl všechny pečlivě připravené info cedule
Bezkoncertní – takže mejdany bez sbormistrovského brblání a uhánění – páteční mejdan pokračoval i s Holubcovo až do časných ranních hodin a sobotní měl díky brzkému ukončení zkoušky (21:15) trochu zvláštní rozjezd – cca 2 hodiny přezpívávání starých zašlých a z hloubi paměti vytahovaných BCH skladeb (někteří to nevydrželi a šli raději spát) … vyvrcholilo to přezpěvováním Dragounů v každou sudou hodinu 0:00, 2:00, 4:00, přičemž ženské (hlavně S1) hlasy pak už museli suplovat pohotoví T1 (Jaroušek a nový Vojta…..)
Dostali jsme nařízeno uvést do zápisu, že Anička Brdičková poprvé ochutnala chobotnici!
Organizační – Michal Tvrdý a Matěj Hývl byli všemi členy schváleni za nové „výborníky“, za 2. sbormistra byl odhlasován a přivítán Jirka Mátl (jediný hlas proti němu pocházel od Matěje, který se tímto obával o ztrátu levobokého kumpána na pěvecké blbinky
Nacvičovací – v nových notách jsme měli několik celkem jednoduchých skladbiček ( O vos omnés, Bogorodice děvo, ……) – ale v nápaditých úpravách a efektních aranžích, jejichž účinek si Vítek coby „naslouchací“ dirigent ověřoval ve spací části pohodlně uložen na karimatkách. Vše je doplněno Lukášovými Dragouny, což se ukazuje jako překvapivě krásná a dojemná věc (z MIDů naprosto nerozpoznatelná a nikoho moc nepřitahující těžká skladba) – hlavně S1 tam mají velmi působivé melodie (a opravdu krásně jim to zní) a Chilkotovou Jazzovou mší, která nás baví a v tom mrazivém vzduchu i příjemně zahřívá.
… a přece koncertní – na závěr (v neděli v poledne) si nemůžeme nechat ujít opravdový koncert pro opravdové diváky (Zuzčina hlídací maminka+, K.moška+, sbormistrova Jíťa+, Katka hlídací++; ( „+“ jsou míněni potomci v různém stádiu vývoje) – při tom se ukázalo, že Dragouni a zvláště některé nástupy v nich jsou zvláště vypečené a dělají si s námi, co chtějí (takže končíme cca o 1 ton níže) – ale i tak je to dobrá pruba.
Celkově plodné – nebylo kde se rozptylovat (cukrárnou Pěnčín neoplývá), takže Holubcovu hlášku „…vůbec si to neberte na sebe…, ale nám náš kapelník říkával: hrajete den ze dne hůř a dnes hrajete jako pozítří…“, jsme asi opravdu nemuseli brát vážně.
V sobotu jsme udělali tolik práce, že v neděli jsme v např. v Dragounech „dopilovávali drobnosti, které se úplně nevydařily v sobotu v noci“.
Zapsala a vyfotila: Hanka Knechtlová
Napsat komentář