Bohemiachor zpíval na březích Gardy

Bohemiachor si letos nadělil spolupráci s Jurijem Galatenkem a účast na sborové soutěži In… Canto sul Garda v italské Rivě. Riva je krásné výletní městečko na severu jezera Garda, ráje surfařů a plachtařů a pro ony říjnové dny se stalo rájem i pro sborové zpěváky. Bohemiachor zastupoval Českou republiku spolu s pražským dětským sborem Petrklíč a společně kráčeli v čele úvodního festivalového průvodu za zpěvu písní známých spíše ze školních výletů. Nicméně jsme nebyli nejvýstřednějším tělesem, protože nás hravě strčil do kapsy švédský mužský sbor Västgöta Nations Manskör Korgossarna, sestávající převážně z odrostlých chlapců, navlečených do fraků, umělých vyznamenání a čepic se štítkem. Seveřané byli vůbec hojně zastoupeni, velmi příjemné bylo působení norského smíšeného sboru Strindheim Blandakor, se kterým jsme měli společný přátelský koncert. Pod naším vlivem spíše zábavného než uměleckého pojetí se i oni odvázali a prožili jsme na vystoupení krásné chvíle. I na malý výlet došlo, ale hlavně jsme tam byli kvůli soutěži.
Soutěžní repertoár sestával z pravoslavného Otčenáše Alfreda Schnittkeho, což byla voda na Jurijovu pravoslavnou duši a barevnost Bohemiachoru, pak z povinné části starší hudby, kterou zastoupil Lotti (Crucifixus) a Lasso (Aurora lucis rutilat). Současnou tvorbu pak vedl náš nejnovější kmenový sbormistr Vít Novotný, který sáhl po nelehké novince Rogera Treece s názvem Messages, ve které se autorsky obtiskl i Bobby McFerrin. Výsledkem našeho vystoupení byl zisk zlatého pásma a mnoho oceňujících slov diváků, ostatních sboristů i odborníků. Petrklíč, soutěžící ve více kategoriích, získal ocenění několik. Absolutním vítězem se stal švédský sbor, a to právem, protože krom mírně recesistického přístupu vynikal i dobrou technikou a mohutným zvukem. Krom něj mimořádně zaujalo polské dívčí kvarteto BeFour Female Vocal Quartet, strhující muzikalitou i absolutní jistotou. Nicméně největší ohlas u nás měl zvláštní sboreček Family Singers z Maďarska, sestávající z členů jediné rodiny. Nebyli hudebně dokonalí, ale zpívali s nebývalou chutí a citem, využívajíce svých nejlepších členů jako sólistů. S nimi si Bohemiachor uspořádal i neplánované vystoupení v přístavu městečka, kdy se oba sbory častovaly na střídačku různými kousky, až nakonec splynuly v jedno. Toto těleso si pak krátce zadirigoval i zdánlivě náhodný kolemjdoucí s batůžkem, z něhož se vyklubal zakladatel Bohemiachoru Jan Staněk, který se přijel na soutěž podívat.
Radost, kterou si Bohemiachor přivezl z vlahého pobřeží a milé vzpomínky na Maďary, Nory, Dány, Švédy a Italy jsou pro sbor stejně cenným ziskem jako získané zlato.