Předsoustředění
Bylo delší než soustředění, na programu byly dva krkonošské vejšlapy a přijeli si s námi i dva bývalí členové, Vláďa Papež (teprve teď vím, jaký je to dlouhán) na první túru a Franta Bialek na druhou. Obě byly příjemné, i když mě příšerně tlačila bota. Jirka Zenkl přijel i s rodinou a vydatně fotil, takže budeme moci vzpomínat i po létech. Bohužel na samotném soustředění chyběl, jejich pes měl zdravotní potíže, bližší informace neznám. Také byl i Kuba a Terezka, naše známá přerostlá plačka.*
Vlastní soustředění
V Dolní Kalné pěli Chóráci podruhé, poprvé to bylo v roce 2007. Stejně jako minule byl BCH ubytován v tamější sokolovně, využíval pohostinnosti nedalekého koupaliště a velmi blízké hospody, mýdanoval až do časných ranních hodin a v neposlední řadě také nacvičoval. Tentokrát, mimo jiné, také soutěžní kus na soutěž na podzim v Belgii, zbrusu novou Quam pulchra es, která se vyznačovala tím, že byla (tedy podle toho co jsem vyrozuměl) příšerně těžká. Na testování dne (dentes tui – den testuji) se určitě dlouho nezapomene…Koncert se vydařil**, po následné extrakci diváků z kostela afrikou, jedním spirituálem a tátovým notorickým Nepindej se vytasil můj strýček (tátův brácha) s krátkým proslovem a potom jsme se odebrali do sokolovny, kde se zasedlo, jedlo, pilo, hodovalo, kecalo, mejdanovalo, malá Barunka Sylvy Mafkové se stala miláčkem přítomných přítomných, prostě zábava. Uvidíme, co bude v Belgii.
Problémem byla kolísavá přítomnost účastníků, naopak k pěkným stránkám bych mohl počítat nepřetržitou přítomnost Honzy Staňka, který od začátku do konce makal, v mnohé zastoupil budovatele Libora a obrousil hodně z hran ve zpěvu i vzájemného porozumění se sborem. Další pozitivní stránkou bylo vozítko Ivana Kanty, který přijel něčím co nazývá kajman nebo tajfun nebo tak nějak, je to malé, zelené, nemá to střechu, čelní sklo ani kufr hodný toho jména, za to dvě sedadla a krásné chromové oblouky co ochranu hlav. Nebýt jich je to vysoké zhruba jako formule 1.
Nicméně to může jezdit po silnicích a dokonce dost rychle. Protože každá dívka už od pravěku touží být svezena něčím podobným, splnil sen hned několika z nich: Haničku vezl tam, Jitku zpět a pár jich svezl mezi tím – Liduška dokonce neváhala si po mejdanu (!) přivstat a pojezdit ránem.
Na koncertě bylo zajímavé to, že se polofolklórní kousky (Suchoň, Raichl a Lukáš, které děláme spíš pro diváky) docela výrazně vydařily a líbily se i nám . . budem mít v Belgii co převést ze soudku „jakpak je dnes u nás doma“. Jinak se samozřejmě vydařila velmi prozkoušená Pulkra a Tučapští.
Negativum toho že se právě přestavovala škola vedle sokolovny a tak byla naše obyčejná auta zahalena vrstvou jakési antuky vyřešila švagrová , která za pomoci hadice, košťátka a menšího z mých synků zřídila před barákem myčku . .
Negativnem byl rovněž jeden sud zvětralého Bernarda, kterého jsme museli dopít v hospodě Pod farou a potom si zbytek akce rovnat chuť velmi dobrým Krakonošem a někteří i Svijanama (teda jen ti kteří se po nich nesvíjejí).
Rozloučení s koupalištěm jsme provedli v jedenáct večer po koncertě. Obnášelo to noční vycházku cestou necestou lesem nelesem, s nezbytným blouděním, pak pivo u kiosku a delší rozhovor o výhodách koupání potmě a cestu zpět, bez kontaktu s temnou hladinou. Teprve potom následoval mýdan, mimořádně vydařený.
* Na internetu je vedena hrstkou lidí potrhlá diskuse zvaná Poplk plný „P“, ve které se vypráví, stěžuje, básní i zcela plytce žvaní s P coby počátečním písmenem. Zmiňuji to proto, že drtivá většina plkajících jsou členové BCH. Můj táta vyfasoval oslovení Přítelkyně, jak jinak.
** Byl jsem potom dotázán jakožto divák, jestli jsem nepostřehl nějaké kiksy, kterých ram prý bylo taky pár, já jsem ale nic neslyšel
Napsat komentář